Úvod

V projektu Elektromagnetická exponometrie magnetofonového je zkoumán široký vícestopý magnetofonový pás, jakožto nosič podléhající vlivům elektromagnetických polí. Pás je vhodně prostorově uspořádán a následně vystaven působení jednoho z vybraných zdrojů elektromagnetického vlnění. Záznam na naexponovaných pásech je následně exaktně číselně analyzován a zároveň posouzen z estetického hlediska. Z naexponovaných záznamů je koncipována výsledná vícekanálová zvuková kompozice/socha, jež je obohacena velkoformátovými grafickými tisky schématického charakteru i všemožnými archiváliemi.

Exponování pásu v projektu EEMP neprobíhá standardně kontaktním způsobem při posuvu přes magnetofonovou hlavu, jaký je používán například u kazetových nebo kotoučových magnetofonů, ale na aktivní vrstvě pásu tvořené magneticky tvrdými materiály je zachycen remanentní magnetismus vzniklý distančním působením elektromagnetických polí. Pro uložení magnetofonových pásů umístěných ve zvoleném místě po dobu exposice jsou vytvořeny schránky – kazety z polymethylmetakrylátu – akrylátového skla, které je chrání před povětrnostními i mechanickými vlivy. Schránky jsou vyrobeny v různých velikostech a tvarech, tak aby mohly ve zvoleném místě exposice plnit dokonale svůj účel. V některých případech je pás použit bez obalu, omotán kolem objektu generujícího elektromagnetické pole. Použitý způsob expozice nevyužívá podélnou osu magnetofonového pásu jako časovou osu, tak jak je obvyklé při standardním záznamu. Zásadním vlivem organizujícím zaznamenaný signál je prostorové umístění pásku v expoziční kazetě a umístění kazety vůči zdroji elektromagnetického pole.

Pásek s feromagnetickou vrstvou, který byl donedávna hojně využíván k záznamu spojitých zvukových signálů a později též dat digitálních, je schopen zaznamenat i parazitické elektromagnetické vlivy okolního prostředí. Tento jev byl vždy chápán jako nežádoucí a nebezpečný pro uložené informace a nebyl nikdy zkoumán a využíván v kreativním procesu.

Projekt navazuje na víceletou iniciativu člena řešitelského týmu Davida Šmitmajera usilujícího o rehabilitaci magnetického media jakožto svébytného nosiče. Související problematikou archeologie feromagnetického média se již zabýval člen řešitelského týmu v projektu Ascarid, kde zkoumal datové pásky z osmdesátých let a na základě jejich podrobné analýzy vytvořil vlastní obraz reflektující specifickou degradaci média po dvou dekádách jeho existence.

Tvůrčí pohled na degradaci spojitého signálu umožňuje znovuuchopení analogového záznamu, jako konstrukčního prvku, jako plnohodnotného nástroje pro experimentálně kompoziční praxi a posunutí chápání čisté formy analogového záznamu v kontextu moderního digitálního věku. Otázka bezpečného uložení důležitých digitálních archiválií je v současné době silným tématem a zajímavé je, že právě zde má feromagnetický pás stále nejlepší vlastnosti. Při dodržení několka striktních pravidel pro ukládání páskových archivačních medií (např. separace od zdrojů el.magnetického vlnění) je zaručena nejdelší persistenci zaznamenaného obsahu.

Podpůrnou pátěří projektu by měly být také teoretické texty, které budou reflektovat analogové médium v etapě dějin hudby 20.století. Některé z nich budou publikovány v odborných periodicích a některé budou součástí magisterské diplomové práce řešitele David Šmitmajera. Vyzkoumaných vlastností analogového média v rámci projektu EEMP bude využito při realizaci zvukové sochy.

Projekt probíhal v roce 2012 za podpory Akademie múzických umění v Praze.